Malování a tvoření bylo vždy mojí vášní.
Když něco vytvářím rukama a vidím za sebou stopu toho, co vzniklo, cítím radost, která se těžko popisuje slovy.

Už delší dobu v sobě cítím touhu objevovat svět a býti nezávislá. Touhu po svobodě a volnosti. Přemýšlím, jak všechna ta místa poznat, jak si dovolit jen tak vyběhnout ven, kdykoliv mám chuť, a dělat si život krásným. Zároveň vím, že realita přináší i své povinnosti. Abychom mohli žít, potřebujeme pracovat. Ačkoliv mám svou práci ve školství velmi ráda, často přemýšlím, jak skloubit každodenní práci s větší svobodou. Proto jsem začala hledat cestu, jak si vydělávat i jinak než jen klasickým pracovním režimem od rána do odpoledne.

Jednoho dne jsem si uvědomila, že to, co miluji, nemusí zůstávat jen u mě. Když jsem kolem sebe začala víc vnímat vzory, barvy a jejich kombinace, napadlo mě jednoduché spojení – proč nespojit to, co miluji, s něčím, co může dělat radost i ostatním a mě umožnit žít si po svém. 

Najednou jsem si představila, že moje ilustrace nemusí existovat jen na papíře nebo v digitálním souboru. Mohou se objevit na polštářích, na diářích, na obalech sešitů nebo na dalších věcech, které lidé používají každý den. A v tu chvíli mi došlo něco krásného – moje tvorba může být malou součástí životů jiných lidí. Skvělá myšlenka - začala jsem nad ni víc a víc přemýšlet a začala jsem jednat. Začala jsem tvořit a vydala se po své cestě digitálních produktů. 

Možná někdo půjde do obchodu, vezme do ruky deník s mým designem a řekne si: „Tenhle se mi líbí.“ A začne si do něj zapisovat své myšlenky, plány nebo sny. V tu chvíli už moje tvorba nežije jen u mě – dostala svůj vlastní život.

Samozřejmě vím, že to, co tvořím, není pro všechny. A je to tak v pořádku. Někomu se třeba nebude líbit design z mé halloweenové kolekce. Ale někdo jiný ho uvidí a přesně ten motiv ho osloví. A právě pro tyto lidi tvořím.

Když jsem se rozhodla dát své tvorbě nový prostor, koupila jsem si svůj první iPad a začala objevovat svět digitální kresby v aplikaci Procreate. Tady to všechno začalo. Učila jsem se, zkoušela nové věci a malovala úplně všechno, co mě napadlo. Postupně se moje tvorba začala přirozeně stáčet k tomu, co mě inspiruje nejvíc – k přírodě.

Květiny, rostliny, barvy přírody a jejich vzájemné prolínání pro mě mají obrovskou hodnotu. Barvy pro mě znamenají opravdu hodně. Někdy si dokonce říkám, že kdybych o ně přišla a svět by byl jen černobílý, byla bych z toho opravdu smutná. Právě barvy dávají světu emoce, náladu a život.

Vedle tvorby pracuji ve školství a každý den jsem v kontaktu s dětmi. A právě tam vznikl další nápad. Miluji dětskou fantazii – je přirozená, svobodná a někdy až nečekaně hluboká. Když si děti dovolí na chvíli vstoupit do světa představivosti, dokážou se otevřít, sdílet své myšlenky a někdy i emoce.

A tak vznikla myšlenka na kartičky.

Kartičky, které pomohou dětem na chvíli se zastavit, zapojit fantazii a otevřít rozhovor. Někdy ještě před tím, než přijde náročnější úkol nebo velká písemka. Stačí krátká chvíle, kdy se děti mohou na moment ponořit do světa představivosti.

Zvláštní místo mezi nimi mají pro mě emoční kartičky. Věřím, že je důležité, aby děti věděly, že emoce – ty radostné i ty těžké – jsou přirozenou součástí života. Ne každé dítě vyrůstá v prostředí, kde se o emocích mluví. A pokud jim moje kartičky mohou pomoci pochopit, že cítit je v pořádku, pak má moje tvorba ještě hlubší smysl.

Moje tvorba tak není jen o obrázcích a barvách.
Je o radosti, fantazii a o malých momentech, které mohou lidem zpříjemnit den