Jmenuji se Hana Saiti a tvořím pod svoji značkou artSH.

Malování je pro mě starý instinkt, který se ve mně probudil už v dětství a nikdy znovu neumlkl.

Od té doby žiju ve světě stop — jemných otisků, čar a tahů, které nechávám na všem, co ke mně promluví.

Když se nudím, kreslím.

Když čekám, kreslím.

A když nemám nic, čím bych kreslila, vezmu si klacek, prst, mlhu na okně…

a svět se znovu stává plátnem. Ožívá. 

Barvy jsou moje slunečné paprsky.

 

Vnášejí do šedi jas, do hluku ticho, do chaosu řád, který cítím jen já.

Mé kresby nejsou hlasité — a přesto dokáží nést emoci silněji než slova.

Jsou to šeptaná vyznání, která svítí pro všechny, kteří se rozhodnou umění přijmout.

 

Když tvořím, obklopuje mě hudba.

Techno je všechno… jako vzdálený puls, který neruší, jen drží rytmus mého soustředění.

Je to tlukot, který mě vede do hloubky, kde mizí svět a zůstává jen ruka, barva a dech.

Hudba je pro mě spíš energie než zvuk — proud, který se tichounce vplétá do každé čáry.

 

Toužím jednou vidět své digitální motivy v běžném světě — na diářích, plakátech, obalech, povlečení…

v rukou lidí, kteří v nich najdou něco svého.

Představa, že někdo usíná s mým vzorem na povlečení nebo se na něj usměje v obchodě, je pro mě čistá radost.

Je to způsob, jak dávat světu světlo, aniž bych zvedla hlas.

 

Jsem mladá umělkyně s duší staré, noblesní čarodějky.

Vážím si jednoduchosti, lidské laskavosti a tichých míst, kde se člověk může nadechnout.

K sobě pouštím jen hrstku lidí — ne kvůli strachu, ale kvůli úctě.

Miluji srdcem.

Žiji tak, aby ze mě jednou nezůstaly jen povinnosti, ale příběhy.

 

Neběhám v krysím závodě.

Tvořím svůj vlastní rytmus, své vlastní cesty, svou vlastní stopu.

A každé dílo, které odejde ode mě k vám, nese kousek mého já — světlo, barvu, ticho i pravdu, kterou tvořím ze srdce.

 

S upřímným pozdravem

SH